Na co se podívat při výběru příborů?

Řekněme, že se chystáte koupit sadu příborů a četli jste už tři, čtyři návody, které pouze vyjmenovávají něčí sortiment. Už víte, jaké příbory prodává ten, tamten a ten naproti. Nikdo vám ale neřekl něco, co už dávno nevíte a neporadil s tím, jak si vybrat. Netvrdíme, že vám objevíme úplně nový vesmír, ale alespoň se o to upřímně pokusíme.

Velikost sady - kolik nás bude u stolu?

Počet kusů v sadě je možná to první, od čeho se ve výběru odrazit. Řídí se v podstatě dvěma věcmi - kolik strávníků najednou může sedět u stolu a jak bohatá je pro každého výbava. 18 kusů tak teoreticky může být šestkrát lžíce, vidlička a nůž, což je dost pro čtyřčlennou rodinu i s rezervou, a nebo také luxusní sada pro dva, ve které budou vidličky na dezert, nože na ústřice, naběračka na omáčku a třeba dortová lžíce. Otázka tedy není "kolik potřebujeme kusů" ale "pro kolik lidí potřebujeme příbory" a druhá "jak bohatá to bude sada v dalších doplňkových kusech".

Nejjednodušší sady příborů jsou násobkem tří nebo čtyř kusů a mohou docela stačit na běžný provoz domácnosti.

Velikost sady si tak pracovně můžeme rozdělit do kategorií "pro pár", "pro rodinu" a "pro velký počet lidí" a z hlediska výbavy na "základní" a "bohatou". I když pořídit si luxusní servis pro dva může být velká romantika, problém nastane okamžitě v momentě, kdy se rozhodnete pohostit kamarády a nebude co jim nachystat k talíři. Stejně tak se nenechte nachytat na to, že čtyřčlenné rodině stačí čtyři sady nožů, vidliček a lžic, protože se může vždycky něco ztratit, nebo bude zrovna potřeba jeden nůž na pomazánku a jedna čistá vidlička na vytažení sterilované okurky ze sklenice. Nejoblíbenější sady tedy počítají se šesti lidmi a nadstandardní výbava se potom liší. Musí být naběračka na polévku součástí setu? Jak často jíte ústřice nebo krevety? Co steakové nože? Všechny specifické nástroje se dají pořídit i zvlášť mimo sadu a tak zbývá ještě otázka jak moc a komu bude třeba vadit, že mají jiný design.

Stejně tak dobře lze pořídit sadu s velkým množstvím specializovaných nástrojů, které jsou nezbytné u luxusnějšího stolování, ale také mohou ležet většinu roku ladem.

Střenka - dřevo, syntetika, ocel

Trendy v tom, z jakého materiálu se vyrábějí střenky příborů, se v čase mění. Když zavítáte k prarodičům, je dost možné, že u nich najdete příbory s dřevěnými rukojeťmi a někde na chalupě možná ještě najdete z devadesátých let příbory s barevnými plastovými střenkami. Dědičné příbory z poloviny dvacátého století, stejně jako ty nejmodernější dnešní, jsou vyrobené z jednoho kusu nerezové oceli.

Stále se můžete setkat s příbory se dřevěnou střenkou. Většinou nejsou drahé, jsou příjemné do ruky, ale při běžném umývání trpí a prakticky je nelze stoprocentně vydezinfikovat v oblasti spojů mezi materiály.

Úchop na dřevěné nebo syntetické střence může být docela příjemný a pro starší lidi navíc komfortní i kvůli nízké hmotnosti. Spojování více materiálů ale znamená spáru a riziko zachycení nečistot, stejně jako poškození při pravidelném mytí, o myčce ani nemluvě. Celokovové příbory jsou nezničitelné a při minimální údržbě také hygienicky nezávadné.

Designové úlety

Někdy narazíte na příborovou sadu se zdobenými střenkami, napodobeninou zlata, slonoviny nebo dalších historizujících ozdob, ale na druhé straně také na přísně geometrické tvary futuristických příborových sad, které jakoby vypadly z natáčení Startreku. Je na nich něco špatně? Vůbec ne. Jde jen o to, že nevšední design se paradoxně okouká rychleji, než nenápadné věci a jestli se vám časem změní vkus, můžete mít v příborníku zbytečně zabalenou krabici příborů, které se vám nebudou chtít používat.

Jak se liší drahé od těch levných?

Samozřejmě že někde na světě existují i příbory celé ze zlata posázeného brilianty, ale o těch teď nemluvíme. Sada příborů pro běžně velkou rodinu může být k dostání za pár stovek nebo taky za pár desítek tisíc a dokud je tak říkajíc nevezmete do ruky, nemusí být jasné, kde je rozdíl.

Úplně nejlevnější příbory, se kterými se třeba vaše děti stravují ve školní jídelně, bývají doslova vyražené z nerezového plechu a i když jsou plně funkční, bezpečné a hygienicky nezávadné, bývají na nich vidět hrubé okraje a nedostatek jemného opracování. Ploché střenky, kterým kvůli výrobě z plechu chybí objem, nejsou pohodlné na držení. Jejich výhoda bývá v tom, že se prodávají v malých sadách, které je možné za pár korun dokoupit a získat tak rozšíření pro návštěvu, nebo náhradu za omylem vyhozenou vidličku.

Střední třída nese známky pokročilého designu. Střenky bývají masivnější kvůli pohodlnějšímu úchopu rukou, tvar čepele nožů nebo hrotů na vidličkách bývá elegantnější a většinou také dostanete luxusnější krabici na uložení, která neurazí nikoho třeba jako svatební dar.

Nejdražší příbory není potřeba ani komentovat, jsou to často unikáty a doslova umělecká díla. Kdo míří takto vysoko, pravděpodobně si nepotřebuje číst podobné návody.